Délka tripu: 3 dny, 2 noci v Caddy

Destinace: Krkonoše

Kdy: 5.2. – 7.2. 2021

Odchozeno: 25 km

Ujeto: 300 km

Den 1

V pátek večer přijíždíme do Pece a hledáme vhodný místečko, kam nenápadně upíchnout náš mini camper. Brzo nám dojde, že v Peci to zas až tak nenápadně nejde a že naše sny o romantickym plácku budeme muset, nejenom kvůli metrovým závějím, vzdát. 

Po hodině rozmejšlení parkujeme srabácky na parkovišti na kraji Pece a začínáme si v Caddym kuchtit véču. Stoleček, vařič, posezení – to všechno máme pohodlně vevnitř, takže nemusíme vůbec vylejzat ven. Najíme se a připravíme vestavbu na spaní, takže jenom zasuneme stolek a roztáhneme desky a matrace po celý ploše.

Teploty v noci klesaj hluboku pod mínus deset, ale díky teplýmu spacáku je nám to jedno. Večer ještě zkouknem film, kterej si promítáme na zastíněné zadní okno, a zalomíme to.

Den 2

Počasí ráno nic moc, zataženo, lehce sněží. Posnídáme buchtu a čaj, kterej si v klidu uvaříme vevnitř na vařiči. Rychle se oblíknem (zvládnem to na pohodu, i když jsme v autě dva) a jdeme na věc. Našim cílem je Luční bouda. Od Zeleného potoka jdeme směrem k Liščímu vodopádu a pak dál na Výrovku. Cesta není nijak obtížná, ale stejně už se těšíme, až si na Výrovce dáme gulášovku. Tu zhltnem jak nic a pokračujem dál na Luční. Po pár metrech padne taková mlha, že nevidíme na krok, takže řešíme klasický dilema: Hecnout, nebo vzdát. Vzdáváme. Otáčíme to a užíváme si docela slušnej sjezd čerstvym prašanem. 

Vrátíme se do auta a rozhodneme se změnit lokaci. Tahle svoboda je na tom prostě to nejlepší. Startujem směr Rokytnice, kde to zapíchnem na pěknym místě v části Vilémov. 

Camper se cestou pěkně vyhřál. Večer trávíme pohodově hraním karet, popíjením pivka a těšením se na slunečnou neděli. 

Den 3

Vzbudíme se, sundáme z oken Caddyho stínidla a oslní nás sluneční paprsky. Den jak korálek. Nechcem se ničim zdržovat, takže se napijem čaje, co nám zbyl teplej v termosce, sníme nějaký sušenky, oblíkneme se a jdeme dupat.

Jde se krásně, lehce mrzne, přes noc napadlo dalších pár čísel prašanu, azuro. Co víc si přát. Na Ručičkách dáváme první občerstvení a míříme dál na Lysou. Na Lysý doplníme energii svačinou v místním iglú. Pak už máme před sebou jen pár desítek metrů, než sundáme pásy a pustíme se do prašanu. Pojezdy jsou tak parádní, že ještě několikrát lezeme nahoru a sjíždíme dolů. Finální sjezd zakončíme kde jinde než na Dvoračkách… Pak už dolů skrz buky a zpátky k našemu vozu, který nám celej víkend sloužil jako auto, šatna, jídelna i ložnice!