Den 4

Druhý celý den v Norsku – druhý hike. Prostě, když tu chcete něco vidět, musíte pěšky a není to zdarma. Ještě včera odpoledne jsme přejeli další luxusní serpentinkou do kempu, kde přišla koupačka v ledovém jezeře. Počasí zatím drží, tak se věci z hiků můžou vždycky po dojezdu vyvěsit přes auto ke stromu na provázku. Plus vaření s otevřeným kufrem a stolkem venku je taky pecka. Bohužel nám neklaplo úplně počasí na výlet na tzv. Kazatelnu neboli Priekestolen a když jsme dorazili na vyhlídku na Lysefjord, byla totální mlha. Stačilo ale popolézt na vedlejší kopec a fjord krásně vykouknul. Po kratším tripu jsme absolvovali ještě čtyřhodinový přejezd do další lokace. Člověk se tu musí naučit využívat trajekty a jezdit po okreskách opatrně, na užší průjezdy i ceny trajektů pomůže, že Caddy je osobák. Navečer jsme dorazili k fjordu Kraftmuseet a městečku Odda, odkud se vyráží na ledovec Buerbreen.

 

Den 5

Včera jsme si lehce stěžovali na počasí, ale to nebylo nic oproti dnešku. Národní park Folgefonna a ledovec Buerbreen nás přivítal hned ráno totálním lijákem. Protože ale nejsme z cukru, vyrazili jsme v plné polní na trip, který měl mít délku jen něco přes tři kilometry. Tentokrát ale nebyla zásadní délka, ale spíš obtížnost výšlapu. Ten připomínal lehké horolezení a tak jsme se nahoru vyšplhali po více než hodině úplně promočení. Výhled na ledovec ale přeci jen stál za to. Báli jsme se, že po návratu budou trable s mokrými věcmi, Caddy ale zase vše vyřešil. Po vestavbě se rozvěsily mokré věci, topení se zapnulo naplno a rychle se prohřívaly jak naše kosti, tak promoklé batohy, boty a oblečení. Po krátkém přejezdu jsme nechali ještě chvíli nastartováno (benzín je tu sakra drahý) a dosušili zbytek věcí na další hike. Večer přišly na řadu zásoby vína z vestavěné lednice, skládací vinné sklenky stojí za to.

 

Den 6

Naplánovat si na pátý den v řadě nejtěžší výšlap asi nebyl nejchytřejší nápad, ale na to už se historie neptá. Máme v nohách 30 ostrých kilometrů s převýšením přes kilometr a víme, jaké je to zdolat slavný Trolí jazyk – Trolltunga. Zkoukli jsme na vrcholu žádost o ruku a po cestě zpátky už bolavé nohy počítaly každý krok. Do Caddyho na parkovišti jsme spíš tak vpadli a přes hodinu jen vydýchávali celodenní trip. Po přejezdu jsme vzali zavděk horkou sprchou v kempu, rozložili Caddyho na letiště v zadní části a nezmohli se na nic.

 

Den 7

Náročný předchozí den si říkal o volnější pokračování, prováleli jsme tak dopoledne za krásného počasí v autě a dál vyrazili až odpoledne, tentokrát jen autem. Dojeli jsme ke krásnému vodopádu Voringfoss, užili si v autě kruhový objezd v tunelu (norský unikát) a zakempili v městečku Undredal. Systém na nalezení věcí je již prakticky dokonalý, situaci jen lehce komplikují vršící se hromady špinavého oblečení, proto se s nimi musí obezřetně.

 

Den 8

Stále se projevují dozvuky předvčerejšího náročného výletu, ale je to už přeci jen lepší, takže jsme si dovolili větší aktivitu v podobě půjčení motorového člunu a projetí fjordu Aurlandsfjorden, který samozřejmě sahá až do moře. První řízení motorového člunu je určitě těžší, než ovládání Caddyho, tak jsem lehce bojoval, ale oba jsme se předvedli jako šikovní řidiči. Zpátky za volantem jsme vyrazili přímo na úpatí ledovce Nigardsbreen, který budeme zdolávat zítra.

 

Den 9

Odpočinutí po dvou volnějších dnech jsme bez větších problémů zdolali kratší hike na ledovec Nigardsbreen za krásného počasí a ještě za sluníčka zpět v autě přejeli k vyhlášenému jezeru Lovatnet. V ledovcovém jezeru se otrlejší mohli i vykoupat a přímo na pláži jsme vybrali noční parkovací místo pro Caddyho. 

 

Den 10

Další část putování probíhala z velké části v autě – vzdálenosti jsou tu velké a nepřekonávají se zrovna rychle. Užili jsme si ale několik hodin zírání z okénka na nádhernou norskou přírodu. Mrkli jsme se na ostrůvek Runde, kde nám o dva týdny uteklo hejno papuchalků, a poté jsme konečně dorazili do národního parku Jotunheimen, kde v kempu měli první točené pivo našeho výletu (250 Kč za půllitr, pak si jedno nedej).

 

Den 11

Počasí v Norsku bývá nevyzpytatelné, v horách o to víc a právě o tom jsme se přesvědčili dnes. V plánu byla nejvyšší norská hora Galdhoppingen, která slibovala kus pochodu po sněhu, ale špatné počasí už bylo ráno v údolí a nakonec jsme se tak rozhodli neriskovat a ušetřit síly na poslední očekávaný hike. 

 

Den 12

Včerejší přejezd nás zavedl k malému jezírku kousek od většího a známějšího jezera Gjende. Noční přespání bylo lehké dobrodružství, protože opravdu hodně foukalo a to s chudákem Caddym docela dost mávalo. Když se pak hýbe auto, zákonitě se hýbou i věci (a lidi) uvnitř. Při otevřených okénkách se auto houpe méně, zato ale fičí taková meluzína, no prostě v noci to byla trochu divočina. Vítr se projevil i u našeho posledního výšlapu, když jsme se v půlce krásného výletu po hřebenech museli otočit a vrátit zpět, protože nám vítr nedovoloval pokračovat bezpečně v cestě dál.

 

Den 13

Dnešek byl komplet strávený v autě přesunem z centrálního Norska až na východ Švédska, do města Kalmar, navštívit bratra od mé přítelkyně Anči. Na dvanáctihodinové cestě jsme si užili zejména stádo sobů, což byla opravdu velká věc a pak všudypřítomný déšť.

 

Dny 14 a 15

V divokém závěru výletu jsme strávili necelých 24 deštivých hodin v Kalmaru, abychom se pak přesunuli autem na 24 deštivých hodin v Kodani, vyspali se v hotelovém pokoji (normální postel), absolvovali přejezd světoznámého Öresundského mostu mezi Malmö a Kodaní a přejeli až na západ Dánska do města Geser. Odtamtud náš trajekt převezl do německého Rostocu a my mohli pokračovat volně zpět do Čech. S Caddym nebyl za celou cestu žádný problém.